Prof. Artur Závodský, DrSc

Prof. Artur Závodský, DrSc - vědec a pedagog

Artur ZávodskýArtur Závodský se narodil jako syn hostinského v Martinově 19. prosince 1912. V rodišti prožil své chlapectví a jinošství. Obecnou školu vychodil v Martinově v letech 1918 - 1923. Na to, osm let studoval na reálném gymnáziu v Hlučíně, kde docházel z Martinova denně pěšky (14 km).

Na hlučínském gymnáziu maturoval ve školním roce 1930/1931. Jako student tohoto gymnázia přispíval do ostravského časopisu ,,Kampaň", jež byl považován za časopis intelektuálů. Byl měsíčním periodikem, založeným v roce 1930.
Nadání Artura Závodského se projevilo již v mladých letech. Na gymnáziu předčil své spolužáky informovaností, sečtělostí a pronikavostí úsudku. Jako mladý muž hodně četl, pokoušel se o verše, cvičil v Sokole, hrál ochotnické divadlo. Své verše publikoval v ,,Kampani".

V letech 1931 - 1936 studoval na filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Horlivě sledoval kulturní a veřejný život, navštěvoval divadelní premiéry a zúčastňoval se vernisáží výstav. Od začátku třicátých let otiskoval své první příspěvky v novinách.

V roce 1936 nastoupil jako zatímní profesor na klasické gymnázium v Brně. Po dvou letech přešel na reálné gymnázium v Brně. Odtud byl roku 1939 přeložen na reálné gymnázium v Hranicích, kde působil až do roku 1950. V Hranicích organizoval ,,Hudební středy" a zde se také dočkal přerušení své školské činnosti.

V roce 1944 byl zatčen gestapem, kdy byl pracovně nasazen v továrně firmy Kunz. Prošel vězením v Přerově, v Kounicových kolejích a dostal se do koncentračního tábora ve Flossenubürgru. Odtud prodělal pochod smrti do Dachau. Tam onemocněl skvrnitým tyfem. Tělesně zesláblý se vrátil do Hranic až začátkem července 1945. Vášnivě se vrhá do osvětové práce. Rediguje týdeník ,,Ruch" a přispívá do řady novin a časopisů.

V roce 1950 se habilitoval na filosofické fakultě J.E. Purkyně v Brně pro obor dějiny české literatury. 1. dubna 1960 byl jmenován docentem a 1. února 1960 univerzitním profesorem. Stal se řádným profesorem, vedl katedru slovanských literatur, divadelní vědy a filmové vědy na filosofické fakultě v Brně.

Jako literární vědec věnoval pozornost především třem autorům svého rodného kraje: Karlu Hanzlovi, Petru Bezručovi a Vojtěchu Martínkovi.

V roce 1947 v knize ,,Petr Bezruč - cesta básníkovým životem a dílem" shrnul nejdůležitější poznatky o životě a tvorbě autora Slezských písní. V tomtéž roce ještě napsal ,,Studie o Petru Bezručovi".
V roce 1954 napsal ,,Karel Hanzel spisovatel Ostravska". V roce 1960 napsal knihu ,,Nad prózou Vojtěcha Martínka", ve které čtenářům přiblížil prozaika ostravského regionu. V roce 1969 vydal knižně vzájemnou korespondenci mezi Vojtěchem Martínkem a Petrem Bezručem. J

ako literární vědec zaobíral se historií divadla, otázkami jeho teorie a kritiky. Napsal studie o Čelakovském, Zdenku Nejedlém, S.K.Neumannovi, Jiřím Wolkrovi, Bedřichu Václavkovi a Gabriele Preissové.

Jako literární teoretik se zabýval otázkou kulturního dědictví a významem regionalismu(provedl rozbor děl Jana Nerudy, L.N. Tolstého a A.P.Čechova). Druhým směrem jeho badatelské činnosti byla oblast divadelně vědná. Věnoval se Tylovi, Václavkovi a Šaldovi.

Bohatá byla jeho redakční činnost. Po několik let se podílel na kulturním životě ostravska. Redigoval sborník ,,Velká pochodeň". Byl překladatelem poesie a literatury vědecké. Přeložil poému kambodžského Mikhali Phal a od Wolkeštejna ,, Otázky teorie dramatu".

Jako vysokoškolský učitel napsal řadu skript a učebních textů.

Zemřel 2. května 1982.