Na počátku druhé poloviny dvacátého století malé živnostenské provozovny, které zpracovávaly maso v ostravské oblasti, nestačily potřebám Ostravy. Ani družstevní výroba Budoucnosti v Ostravě nevyřešila situaci. Na ostravsko bylo nutno dovážet stále více masných výrobků a masa z jiných krajů republiky. Dosavadní výroba nestačila ani množstvím, ani kvalitou. Začalo se uvažovat o koncentraci potravinářkého průmyslu do jednoho místa, vybudováním potravinářského kombinátu. Byl vybrán Martinov.
Investiční úkol výstavby Potravinářských závodů Martinov (masokombinát, pekárna, mlékárna, zpracování drůbežího masa a cukrárna) byl vypracován již v roce 1956. Ve skutečnosti se s výstavbou začalo až v roce 1960. Projekt potravinářských závodů zpracoval Potravinoprojekt Brno. Vlastní stavbu provedly Průmyslové stavby Gottwaldov. Technologické vybavení dodal Chepos Brno.
Masokombinát Martinov zahájil provoz 17. října 1963, kdy do provozu jako první byly uvedeny mrazírny. Toho dne byl uložen první vagón masa. Od února 1964 byly do provozu uvedeny porážková linka, ústřední dílny, autogaráže pro dvěstě vozidel, autoservis, prádelna a kolejová vlečka o délce osmi kilometrů.

V masokombinátu byly postupně zprovozněny bourárna masa, vařená výroba, uzenářská výroba, výroba specialit, tavírna a jako poslední jatka. Celý komplex byl uveden do provozu bez větších problémů pod vedením prvního ředitele Masokombinátu Martinov MVDr. Radko Pastora. Technologie ve zpracování masa na tuto dobu byla výkonná a na technické úrovni.

V krátké době se masokombinát stal spolehlivým zpracovatelským podnikem, který zpočátku zásoboval ostravsko a karvinsko.
Masokombinát Martinov byl postaven za devadesát miliónů korun. Denní plánovanou kapacitou bylo 350 vepřů a 130 kusů skotu. Denní výroba masných výrobků byla plánovaná na čtyřicet tun, i když masokombinát byl projektován na roční výrobu dvacet tisíc tun výrobků z masa.

19. března 1964 byla v areálu Potravinářských závodů v Martinově otevřena závodní prodejna.

V roce 1969 se začalo v martinovském masokombinátu s balíčkováním výrobků (spotřebitelské balení) a vakuovým balením uzenin. Balení masa začalo v roce 1971. Spotřebitelským balením výrobků se dosáhlo zvýšeného estetického vzhledu výrobků, zvýšené hygienické ochrany proti vnějším vlivům a prodloužení trvanlivosti výrobků.

V letech 1975 - 1980 proběhla první rekonstrukce některých provozů. Na jatkách byla vybudována moderní rychloochlazovna.

V roce 1992 se Masokombinát Martinov stal akciovou společností. Rozhodnutím vlády byl podnik zařazen do první vlny privatizace. Podnikatelský záměr postihl zejména obchodní činnost, řídící činnost a strukturu výroby. Více než dvěstě zaměstnanců z celkového počtu jedenácti set pracovníků investovalo vlastní finanční prostředky a založilo společnost pod obchodním názvem ,,MARTIMA s.r.o.", která vstoupila do privatizačního projektu, který byl vládou ČSFR schválen v první vlně privatizace. Postupně se MARTIMA s.r.o. stala akciovou společností s majoritním vlastnictvím 52 % akcií masokombinátu (a v dalších letech až 87%).

Masokombinát Martinov a.s. získal ve svém oboru jako první v republice certifikát jakosti a byl schválen jako exportní podnik pro vývoz na evropské trhy. Svým objemem výroby se zařadil na druhé místo v republice se svými 170 základními druhy masných výrobků.

V letech 1997-1999 akciová společnost do modernizace technologií a stavebních úprav investovala kolem sta miliónů korun.

Na počátku roku 2000 zaznamenal masokombinát další úspěch. V březnu získal největší ocenění na mezinárodním potravinářském veletrhu v Brně. Masokombinát svými výrobky v roce 2000 zásoboval 34 regionů v ČR. Na domácím trhu mezi jeho hlavními odběrateli byly společnosti Makro, Euronova, Penny Market a Kaufland.

V polovině roku 2000 se začínají ve firmě projevovat těžkosti, hlavně finančního rázu. Počátkem září 2000 získává nad akciovou společností kontrolu ostravská ekonomicko-poradenská firma Perspektive solution s akciovým podílem 85,73%. Cílem převzetí společnosti byla ekonomická stabilita masokombinátu s následným prodejem strategickému partnerovi.
Při krachu Moravia banky přišel masokombinát o 220 miliónu korun. Modernizace výroby, která firmě dopomohla k zisku řady certifikátů kvality, potřebných pro uplatnění na domácím trhu nebyla levnou záležitostí.

6. října na mimořádné valné hromadě došlo k výměně předsednictva, dozorčí rady a výkonných funkcí. V říjnu 2000, pro tíživou finanční situaci v masokombinátu, zaměstnanci nedostali mzdu v plné výši. Místo výplaty dostali čtyř tisícovou zálohu. V té době měl již masokombinát závazky za osm set miliónu korun. Nemohla se profinancovat výroba.

V listopadu 2000 došlo ke snížení vyráběného sortimentu. Z 650 druhů výrobků zůstala přibližně pětina. Byly zachovány jen ty, které byly pro firmu typické, jedinečné svou kvalitou a rentabilní. Za prvních devět měsíců roku 2000 výroba byla ztrátová, dluh činil 210 miliónu korun. Firma se stala předluženou, na kterou u Krajského obchodního soudu v Ostravě podaly firmy Gamex České Budějovice, Poly-Clip Praha, Služby pro zemědělství Milevsko a Vavrik Praha návrh na konkurz.
Bankovní domy neobnovily s firmou standardní financování, umožňující obnovení výroby a zaplacení dluhů. Návrhem na konkurz se chod masokombinátu nezastavil, i když mu hrozilo ukončení výroby.

Masokombinát při obchodování s masem a masnými výrobky začala zastupovat firma SENA CORPORATION, která umožnila masokombinátu zvýšit v prosinci 2000 výrobu a situaci částečně stabilizovat.

V únoru 2001 došlo v masokombinátu k propouštění zaměstnanců. Bylo jich propuštěno 150 a bylo to již druhé propouštění, když v prvním odešlo z podniku 200 zaměstnanců. Ve firmě zůstalo 570 zaměstnanců. V polovině roku 2001 dochází k dalším změnám. SENA CORPORATION vytvořila 120 pracovních míst pro propuštěné zaměstnance.

26. února 2001 Krajský obchodní soud v Ostravě projednal 253 pohledávek věřitelů masokombinátu, které převyšovaly 800 miliónu korun. Věřitelé se rozhodli masokombinát prodat. O výrobní část podniku projevilo zájem sedm firem., z nichž nejvážnějšími zájemci byli SENA CORPORATION a Agrofest holding. V polovině září 2001 pětičlenný věřitelský výbor vybral SENU CORPORATION, která nabídla přijatelnou cenu a potvrdila zaměstnání všem 570 stávajícím zaměstnancům. 30. října 2001 byl masokombinát prodán společnosti SENA CORPORATION. Zbývající majetek masokombinátu (ubytovna, výpočetní středisko a rekreační zařízení) byl nabídnut k odprodeji.

Na počátku roku 2002 se masokombinát opět dostal mezi silné podniky. Nastala změna ve vedení. Generálním ředitelem se stal Zdeněk Zapletal, dřívější ředitel Mrazíren Opava. Ten umožnil pracovat v novém vedení bývalému generálnímu řediteli masokombinátu Zdeňku Galičkovi, pro jeho odbornost a přímé vazby na obchodní partnery.

V březnu 2002 nastal zvrat v činnosti masokombinátu. Od 11. března začal masokombinát obchodovat se svými tradičními výrobky a masem, ale také se škálou mražených potravin.

Masokombinát Martinov je jedním ze čtyř zpracovatelů masa, který má mezinárodně platný certifikát pro vývoz výrobků do zemí Evropské unie.

Koncem března 2002 byl masokombinát již ziskový. V květnu 2002 získal již páté vývozní teritorium a to Balkán. Do té doby vyvážel do zemí EU, Bulharska, Pobaltí a na Slovensko. V polovině roku 2002 došlo k první zásilce hovězího masa z Austrálie do Martinova. Maso bylo využité k výrobě vysoce jakostních uzenin.

V prvním čtvrtletí roku 2003 koupily Agroslužby Nový Jičín (největší dodavatel vepřového a hovězího masa do Martinova) 49% akcií společnosti SENA CORPORATION, a tím se staly spoluvlastníkem masokombinátu.

Na počátku druhého čtvrtletí 2003 došlo ke změně ve vedení martinovského masokombinátu. Novým předsedou představenstva a zároveň generálním ředitelem se stal Miroslav Foltýnek a výrobním ředitelem Pavel Sarga.

Dlouhodobé potíže Masokombinátu Martinov vedly předsednictvo společnosti SENA CORPORATION k podání 9. října 2003 u Krajského soudu v Ostravě návrh na prohlášení konkurzu na svůj majetek.

Masokombinát se 650 zaměstnanci pokračoval ve výrobě podle přísunu surovin. Pádem Union banky nezískala SENA finance na provoz a vlastní zdroje neměla na stabilizaci.

Od 20. října 2003 masokombinát výrazně omezil výrobu kvůli nedostatku provozního kapitálu. Byl zastaven provoz jatek (zaměstnával 50 lidí). 20. října 2003 firmy GC Leasing, Česká ochranná společnost a konkurzní správce masokombinátu podaly u Krajského obchodního soudu v Ostravě návrh na konkurz SENY CORPORATION. Společnosti se tak připojily k předsednictvu SENY.

Situace v masokombinátu se stala napjatou, protože firma neměla peníze na mzdy. Více než třetina zaměstnanců nastopila na nucenou dovolenou. Za září 2003 dostali zaměstnanci jen část mzdy a to ve třech zálohách (1 500, 6 000, 3 000 Kč). Mezi vlastníky firmy vznikly neshody.

31. října 2003 Krajský soud prohlásil na společnost SENA CORPORATION konkurz. Konkurzní správkyni se stala Klára Beňková.

V listopadu byly potíže tak velké, že se nedodávalo výsekové maso do firemních prodejen. Správkyně konkurzní postaty obnovila prodej a provoz v pěti firemních prodejnách ze sedmi. I když masokombinát nevyráběl, nepropouštěl své zaměstnance.

10. listopadu 2003 došlo k obnovení zásobování pěti firemních prodejen masem a uzeninami z masokombinátu Studená.
18. listopadu se většina zaměstnanců vrátila do práce, protože byla obnovena výroba. Začaly pracovat jatka, bourárna a další části budovy. Tržba z firemních prodejen byla využita na platy, na zaplacení vody, elektřiny a dalších komponentů. 20. listopadu 2003 se rozjela i výroba, která byla závislá na přísunu surovin. Masokombinát začal hledat nového vlastníka. Krajský soud v Ostravě rozhodl, aby konkurzní správkyně nabídla firmu k prodeji. Pronájem podniku by nezaručoval kvalitní zpeněžnění majetku kombinátu.

Od 16. prosince 2003 měli zájemci o masokombinát se přihlásit do výběrového řízení. Písemná nabídka musela obsahovat nabídkovou cenu, ne menší než padesát miliónu korun, důkaz o provozování masné výroby či účasti na provozováni masné výroby a doložku o schopnosti splatit nabídkovou cenu. Po znovurozjetí v polovině prosince 2003 obhájil 11. prosince masokombinát podmínky novelizovaného veterinárního zákona a tím naplnil evropské normy a po vstupu ČR do EU měl možnost nadále vyvážet na trh EU.

Novým majitelem se stala olomoucká akciová společnost MILKAGRO, která je většinovým akcionářem společnosti OLMA Olomouc. Nový vlastník koupil masokombinát za 68 miliónu korun. Smlouva o prodeji byla podepsána 16. ledna 2004. Společnost MIKAGRO získala masokombinát, protože splnila všechna kritéria a nabídla nejvyšší cenu. Nový majitel získal masokombinát, nemovitosti, pohledávky a pět ziskových podnikových prodejen. Převzal také všech 600 zaměstnanců.
7. února 2004 zahájily provoz jatka. Porážky se postupně zvětšovaly.

8. března 2004 společnost MILKAGRO obnovila prodej masa a masných výrobků a jen vybraných druhů potravin v podnikové martinovské prodejně v areálu podniku v Martinově. Novým ředitelem se stal Jan Rytíř a ekonomickým ředitelem Miroslav Konečný.

V 1. čtvrtletí roku 2004 byl obnoven provoz všech výrobních linek a výroba krmiv pro domácí zvířata, která zajišťovala minimální produkci odpadů ve výrobě. Společnost začala přijímat nové pracovníky. Na počátku roku 2005 již bylo v masokombinátu 530 zaměstnanců. Na počátku roku 2005 masokombinát prodal objekt se sálem.
Počátkem roku 2005 porážel masokombinát dvakrát týdně 130-140 ks skotu a přes 2 000 ks vepřového týdně.

1. dubna 2006 byl ukončen provoz jatek pro jeho nerentabilitu.