Oldřich Vencel byl divadelní ochotník, režisér, organizátor ochotnického divadla ve vsi a amatérský divadelní kritik.
Narodil se 7. srpna 1900 v hornické rodině v Radvanicích. Měl devět sourozenců.

Po absolvování povinné školní docházky pracoval příležitostně jako pomocný dělník u stavebních firem. Od roku 1916 až do nástupu na vojenskou službu pracoval ve strojírně Vítkovických železáren.

Vojenskou službu nastoupil v rakouské armádě. Sloužil u 15. pluku v Opavě, odtud odešel na italskou frontu. Z Italské fronty na kterou byl poslán, utekl do zajetí a vstoupil jako dobrovolník do Československé legie, bojující na italské frontě.
Po návratu do vlasti, nastoupil jako horník na Jámě Ignác v Mariánských Horách, kde pracoval až do roku 1942. Po těžké úrazu na šachtě pracoval u požárníku Vítkovických železáren.

V Martinově, kde žil se svou rodinou, zastával spoustu veřejných funkcí. Nejaktivněji pracoval v osvětě a ochotnickém divadle a s tím je u občanů nejčastěji spojován.

S martinovskými ochotníky nacvičil přes třicet divadelních her, jako byly: Švédové v Praze, Kříž u potoka, U bílého koníčka, Vesnice zpívá, Láska na konci vesnice, Ta naše písnička česká, Paličova dcera aj.
Za 25 let u vesnického ochotnického divadla načerpal bohaté zkušenosti s kterými se podělil s rozhlasovými posluchači a čtenáři regionálního tisku.

K veřejným funkcím, které v Martinově zastával patřily: řadou let byl předsedou osvětové besedy v obci, předsedou Divadelního ochotnického spolku Julia Fučíka v Martinově. Pracoval v různých komisích obecního úřadu.

K 30. výročí založení Československé legie v Itálii, 21. dubna 1948 obdržel pamětní medaili.